Cucali vůni triangálu
jakoby šťávu ananasu
byl den to je přeci jasné jak se patří
a šepot se dnes nezastavoval
Vlála si do větru šatama
a já zapomínal že už snad sto let
si mi pod nosem nevověla

Paříž je svinstvo křičeli
hadráři a lovili
posledni frank pro francouzku
v louži nad sacre de profan´s
okolo klapali kroky na dlažbě
z dob napoleonových
každej malej krok bolel
a zeď počmáraná tekoucí
křídou hlasala
nejsem to já ne nejsem

srkal jsem polévku se sýrem
a pozoroval táhnoucí se provázky
od lžíce nakláněl ji a do očí
ti řekl obávam se že se nedožiju
léta
srkal jsem polévku a ze zubu
lovil smotky mých vypadávajících
vlasů ale pššššt to se přeci neřiká

Probůh jen mu odpusťte - ten člověk
má rakovinu duše všechny lézy
a staroby za metastáze zašněrované
zauzlované do dechu s každým psssssss
a pséééééé nádech a výdech se zdají být
lesklé Umíš mé básničky nazpaměť
a já si ani nepamatuji tvé jméno
pláčeš nad nimi říkám si chtěl jsem vůbec tohle
kaskadovité myšlení kaskadovité věznice
v Corso abey dalšího snílka a anděla
z opilých střepů co potkali člověka
se skloněnou hlavou

Chtěl jsem vůbec tohle?
něčí pláč nad mojí rukou
pamět pro mé ruce
mé ruce na tvé dlani na zdi s modlitbičkou
na čemkoliv jen pro sebe
čehokoliv
z posledního dne -
A přitom vím že oči babičce
už podruhé nezatlačím