LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #17319
Autor:	Nikdojiny
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Úvaha
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	15.06.2005 09:38
Počet návštěv:	596
Počet názorů:	10
Hodnocení:	1

Prolog

tragédie bez konce

Hnus

Nenávidím lidi a po celý svůj prachmizerný život se jim snažím vyhýbat, leč mnohdy je ta snaha zcela zbytečnou. Ale čím se vůči mně provinili? Snad jen tou svou dravostí, která je ostatně lidstvu naprosto přirozená a která mu nikdy, a za žádných okolností, nemůže být odepřena. Většina z nich nevidí a menšina ani vidět nechce to, co se kolem nich a díky jim samotným denně odehrává. Jsou proto méně cenní? Ne, jen by se s nimi za takovou přespřílišnou a někdy i urážlivou slepotu mělo zacházet tvrději a nekompromisněji. Hnusí se mi jejich těla, která s postupem času tak či onak zcela zakrní a obrátí se vniveč především díky stále novějším a dokonalejším strojům, které, jak oni sami tvrdí, vymýšleji pro zdokonalení celého lidstva. A kam to, k čertu, celé vede? Chtěl bych k ním nepatřit. ,, Peklo jsou ti druzí." Sartre se nemýlil.