Dcera mi dala vnučku na ucho

když jsem jí volala. Četla mi z knížky:

miminko mám, v kočáku

pipinky mám, hlásky všech mých dětí

zněly v telefonu křehce, tohle byl znělý baryton

jihnu: opravdu, pipinky máš?

říká mi vážně a velmi něžně: ano

to její ano je nejúžasnější zvuk

na celém světě. No, ženská někdy blbne

ale stejně, to její ano

to byste měli někdy slyšet, je to kudrlinka

hedvábí, je to pentle, a je pátek

dnes služba s Hankou, a syn je pacholek

a protože se stydí, tak mi dnes

volal hned třikrát

a začal si uklízet

svůj roční nepořádek

u sebe v pokoji

koupila jsem

jahody, třešně

upeču buchtu z šesti vajec

hotová Rettigová, někdy si rochňám

v docelá milé přízemní

domácké nudě

jenom jsem zvědavá

na dnešní sny, jestli se

budu zase stěhovat, jako u nás doma

když začíná červen

a nastává velké šibování

do letních bytů, letních vřesů

letního bzučení

těch věčných

chtivých

vandráků, a zapomenu, že jsem

tak lehce na rozhraní, na lžíci rtuť a med

že na blesky, kroupy a elektrický výboj

má chladná kůže

už jenom sotva

chvěním jak křehké vlnky

ten příval dravé řeky

rozrazí