Dnes v krátkosti o čem že to v životě činčiláka jde (po misce plné dobrého žrádla) především….

Jistě jste si všimli, že po minulém psychovýlevu Tlapušky jsem na tu snůšku nesmyslů co na mě napráskala ani nereagoval – jsem totiž gentleman a vím, co se sluší a patří. U namlouvání činčil to totiž chodí zhruba jako u námluv pubertálních dvounožců: čím víc někoho pomlouvám, tím víc o něj stojím. A já jsem kluk bystrá a přece si nezabouchnu dveře (já vím že vy víte co tím myslím…..) nějakým trapným uváděním věcí na pravou míru.

V dané situaci stačilo jediné – po té čůrací pseudoaférce prostě dělat jako že neumím číst! Na net jsem chodil když Tlapuška spala, čili  netušila že vím že po mě jede jak vosa po bonbónu.  Pak stačilo párkrát u misky podstrčit kousíček banánku, oříšku či jiné mňamky a už byla ruka v nohavici (přesněji řečeno TO TAM! :-).
A co udělá zkušený činčilák v dané situaci? No jistě, využije ji do poslední chvíle, slovy třikráááááát! Jooooooooooooooooooooj!

Akorát jsem to zlehka nedomyslel. Ta zbouchnutá činča tu podvečerní trojepizodku pochopila jako nabídku k sňatku, následkem čehož se mi nastěhovala do baráku. No aspoň mám konečně doma uklizeno. Za odměnu jí z misky seberu to nejlepší co je k mání, aby se náhodou v daném stavu nepřecpala a netrpěla zbytečnými žaludečními potížemi. Konec konců, těžko se jí divit že na mě letí, jsem přeci fešák roku!

VÁŠ KULÍŠEK :-)