Zase přeskakuješ časované miny dní
se zpožděním a ze všech okrajů života házíš mince se smíchem Po ohni poušť a světla na dně Mariánských příkopů a možná až pod nimi Někdy i bez dechu sfoukneš plamínek jak vracíš všechna nebe pod záminkou noci vypůjčená Pořezaná střípky sluncí brodíš se barvami víš, že když jsou listy na podzim nejkrásnější, tak umírají ?
|