Dílo #16504 |
Autor: | Nick |
Datum publikace: | 16.05.2005 21:40 |
Počet návštěv: | 1161 |
Počet názorů: | 3 |
Hodnocení: | 3 |
Prolog |
Jak ryby co létání se oddaly
pak těžknou a k zemi padaly
na květiny seschlé asi
drží se pevně ale jen za své vlasy
|
|
Zlomky dnů |
Zlomky dnů
Černota rukou je
beznaděj
choulí se
když vlhkem se kazí
skrytý pod kápí
– skrytý obličej
v rakvi se pod prachem
plazí
Však starci ti vyřknou
prokletí
mrazivý dech pak oknem
proletí
prsty hrabou
možná
prach odvážlivě
jsou to však jen růže
– růže lživé
|
|
Epilog |
Tento den byl mi podoben
jak jehly v mém těl na mučení
cítil jsem v sobě každý jejich hrot
- teď už jen ležím -
a odnáší mě proudy vod
|
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Nick', 16.05.2005 21:44.
Názory čtenářů |
17.05.2005 12:53
Seregil
|
Výbornej kus.... velice podařenej...*t |
17.05.2005 14:58
Albireo
|
* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|