Dílo #16504
Autor:Nick
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Vázané verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.05.2005 21:40
Počet návštěv:1161
Počet názorů:3
Hodnocení:3

Prolog

Jak ryby co létání se oddaly
pak těžknou a k zemi padaly
na květiny seschlé asi
drží se pevně ale jen za své vlasy
Zlomky dnů
Zlomky dnů


Černota rukou je
beznaděj
choulí se
když vlhkem se kazí

skrytý pod kápí
– skrytý obličej
v rakvi se pod prachem
plazí

Však starci ti vyřknou
prokletí
mrazivý dech pak oknem
proletí

prsty hrabou
možná
prach odvážlivě
jsou to však jen růže
– růže lživé
Epilog
Tento den byl mi podoben
jak jehly v mém těl na mučení
cítil jsem v sobě každý jejich hrot

- teď už jen ležím -
a odnáší mě proudy vod

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Nick', 16.05.2005 21:44.

Názory čtenářů
17.05.2005 12:53
Seregil
Výbornej kus.... velice podařenej...*t
17.05.2005 14:58
Albireo
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)