Vaše díla  Vaše sbírky  Avíza  Názory  Vámi hodnocená díla  Vaše názory  Historie  Oblíbení autoři  Vaše stránka 

Dílo #16391
Autor:isabell
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.05.2005 15:02
Počet návštěv:1176
Počet názorů:7
Hodnocení:4

Smrti
Poznala jsem andělskou tvář
měla v očích
plameny pekla
v ústech jen lež.

Lidem dávala květy
a vyprávěla o štěstí
které není
tím je činila nešťastnými.

Dáma s bílým závojem
útlou postavou
a v dlaních
sladký jed.

I ke mně přistoupila
dala mi napít
tenkrát jsem prvně poznala
slast smrti.

Ale s úsměškem
poodešla
kývla na pozdrav
a nechala mě žít.

Objetí věčné samoty
nádech prázdnoty
poušť beznaděje
touha po sladkém tvém nápoji.

Jak tě nenávidím
když po nocích sním
o Tobě
smrti…

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'isabell', 13.05.2005 15:04.

Názory čtenářů
13.05.2005 16:40
vlk
ty vieš čo je smrť?
13.05.2005 16:56
Burlev
dost depresivní, mohlo by být kratší, ale je to celkem dobré
13.05.2005 20:31
marťánek paní Koutné
kudys to šla, isabell ? *
14.05.2005 18:40
Albireo
První sloka velmi dobrá!
Hádal bych, že jsi hodně mladá, starší lidé o smrti takhle nemluví.
16.05.2005 07:45
isabell
Vlk: vlastně jsem měla tu čest, ale když tak sníš o smrti a ona je u tebe tak blízko, najednou zjistíš, že z ní máš strach

Albi: jo, mladá jsem, přestože mě posledních pár let děsí každý přibývající rok. A tady nade mnou vyhrál svět, který se mnou bojuje. Jinak o smrti výš;)

díky moc
16.05.2005 19:40
Seregil
Podařené....*t
17.05.2005 07:41
isabell
děkuji

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)