| Podivín Bezprstý se usmál na svou přestárlou matku, plnou stařeckého mazu a uchopil do rukou dlouhý, kuchyňský nůž, přičemž bedlivě sledoval noční schodiště.
Opovážlivec měl ve tváři hlubokou ránu, kterou si způsobil sám a se kterou se teprve učil žít a dívat se lidem do očí, což nakonec nebylo až tak nezbytné, neboť jeho pravá tvář, plná zářivých odlesků předvečerního slunce, vypadala svěže a mladě. V čemž se přiučil ještě dalším velmi užitečným věcem a překročil tak k poněkud ráznějším zásahům do vlastního života.
Jen kdyby ji dokázal zabít rychle a bez přemýšlení. Vtěsnal by se tak mezi ty, jimž byla tato slast dopřána. Udržel by se v jejich čele a na vzájemnou solidaritu by se jistě s chutí vykašlal. Avšak nyní, téměř ve dvou krocích od ráje, ustrnul v nepohodlné poloze opřen o kovová opěradla lemující schodiště.
Když se řítila dolů, zahlédla ho jak z ní pomalu vytahuje nůž poleptaný černou krví a rázem si uvědomila v čem pochybila. Přivedla ho na svět. |
|
Seregil 
Burlev 