Bílá krása všude kolem,
bílá, že až oči bolí.
Mžouráš.
Usměv netajíš.

Bílá krása všude kolem
míhá se a rozmazaná
mizí znovu za obzorem.
A když celá pokryje se
šerem šedým, šedivým,
bílé kráse dáváš sbohem.
Věříš, doufáš, že zas zítra,
vzbudíš-li se zrána, zjitra,
v oparu že setkáte se.
Tvoje srdce tiše plese...

Dlouhým krokem míříš domů.
Dlouhým, rychlým, rázným krokem.
Šedá krása bílých stromů
míjí tě, ty velkým skokem
utíkáš před hrozbou hromů.
Kolem tma. Ty hrozíš tomu,
co nazývá tě prorokem.

Dlouhé, rychlé, rázné kroky
jsou-li slyšet za tebou,
vyděsí tě. Dávné roky
rozesmát tě dovedou.

Všude kolem bílá krása,
zahalená do černoty.
Běžíš, umíráš jen pro ty,
co ocenit to neumí.
Jen zírají si na své boty
a pokrčí rameny:
"To je smůla, to je ztráta.“
Bez mrknutí.
Kamenní.