Zatímco spíš, mažu tvá znamení. Od tebe očištěná znovu vzlétám. Tvé ruce už mě nezraní a nohy o trny se nepoškrábou při tanci v polích. V červených mácích koluje tvá krev. Už nekřičí. S větrem se vracíš připomenout. A pak znovu osušit slzy. Stráně se v mlze neutopí a cesta vede vždycky blíž.
Zatímco spíš, opíjím vlastní touhy sladkou bolestí. Svou vlastní tmu si sebou nosím v soumraku skrytá. Slyším blízký smích. (Do neznáma volám) Zda ruce znovu rozkvetou mi? Slyším je...
...cinkají.
Kdy dovolím si usnout já? |
|