Otevřel jsem si lahev červenýho
dneska jsou čarodejnice huuuuuaaa
jde se slavit řekla mi na ulici
parta opilých mladíků bylo jim možná patnáct
nebo čtyřicet vždyť je to jedno
vyřvávali si svoje hymny za fotbalové kluby
a pod nosem umazaní od mastnejch buřtů
na který si zítra nebudou pamatovat
ani na tu holku co jí každej zvlášť
sliboval lásku až za hrob bylo
jim čtyřicet a jí třináct
ale co vždyť to je jedno
mně aspoň rostou vlasy

otevřel jsem si víno
frankovka ročník 2003
měla padnout s michalem ale
michal není doma někde slibuje
lásku čtyřicetileté blondýnce a
do obličeje jí funí výpary z alkoholu
zítra si to asi nebude pamatovat
ale co vždyť šlo jenom o sex
a o koho jinýho
mám ho tady před sebou
rudý víno chutná mi a pouštim si
už potřetí písničku na můj pohřeb
a po patnácty písničku kdy jsem ti
poprve šáhnul na pohlaví
byl červenec horko k zbláznění
na karlově mostě se tlačily houfy turistů
a ja nikomu z nich nerozumněl ani když
mluvili česky o to je to smutnější
nakonec si se na mě podívala a řekla
nebe a myslela si tím hospodu na hlavním
nádraží schovanou v popílku pokrytou
aneurysmatem mojí babičky ztracenou v
protézách mrzáků a zasněnou rezavými kolejnicemi
z dob ještě možná tak protektorátu
(jednu jsem ukradl hrál na ní železnou tyčí a tancoval
jéééémine to byla leglace všichni se smáli
a ona to byla přeci jenom nahá hloupá stará kolejnice)
Jo! naše prokletá svatá černá díra ze slunce
trochu falešná víra
no a co vždyť šlo jenom o lásku
řekla si možná nebe

Piju další a další víno a vlastně nejsem vůbec smutnej
po dlouhý době cítim to trpké vypětí které musím
zdělit celému světu abych mohl být zase na chvíli litován
(protože ať chcete nebo ne to je prostě práce a úděl
všech básníků a básnířek i když si na to dost směšně hrajou)
jo pořád nejsem smutnej a vlastně je mi to tak nějak
jedno - někdo mi říkal že nic ti nesmí být jedno
protože pak na ničem nezáleží
a tak piju dál a nechávám si nezáležet na všech nepodstatnejch
nedůležitostech a zítra až mě bude bolet hlava budu myslet
na další zkurvenou automatickou báseň odcizeného ražení
možná se prokleju ale každopádně budu rád že jsem
si to všechno dokázal pekně od plic říct
pche hloupoučka zpověď
plná chudáků cs

vypil jsem víno a co hůř vůbec se necítím opilej
aspoň prožiju jednu klidnou noc bez spánku myšlení
na tebe
ovšem rozhodl jsem se že budu psát o dětech
chci pracovat na dětské onkologii matka si myslí že
jsem blázen a já jí to nebudu vyvracet už nikomu ale víte
chci najít se radovat z nedůležitostí
a vědět že svět může být i jenom jedno hloupé
světlo - takové světlo života s popraskanou omítkou v rohu
chci se naučit radovat
třeba jenom z toho že mi zase vyrostl
další zdravej vlas
řekla si nebe a já věděl že nemyslíš mě