Střed kruhu protíná plamenná elipsa,

Je jak oko hadí co ostatní překoná

Ačkoliv ne každý had zabíjí na potkání

Tento s plamenným okem však jistě nezná slitování.

Kdyby jen chudáček šupinatý

Co jen tak líně leží ve větvých

Slyšel co ostatní povídají

O oku, které mu nepatří a o ideích

Které hada jako vraha znají

A přesto jim jedna věc nedochází

Že to co všichni proklínají

Stočeným plazům již nepatří.

Ve všech vyvolá údajný vrah

Jenže se na tom nic nezmění,

To co je v hadu je respekt a strach.

Co to tedy potom je?

Mágové, mudrci učení, kteří odpověď neznají

A radši na zvířata tu vinu svádějí

Kdo pak pravdu sklidí? Ten kdo hledání zaseje.

Rudé plameny znak obletují

jak kdyby měli každou chvíli vybuchnout

Obrysy ohně již zanikají

Dokonalý lesk, který odráží svědomí

Vidí ti do hlavy

Nemůžeš se sám v sobě uzamknout.

Přestaneš vnímat svoje okolí,

Matné vzpomínky zbyli jen

Z věcí a lidí co měl si rád

Teď už je pro tebe jen ten jeden

Který ti spát nedá, nejde se prát.

Když se tak snažíš zamyslet

Vzpomenout na to kým jsi byl

Nejde to nic ti nedochází

V temnotě na slunci, kde jsi kdy žil.

Jediná věc co je ti jasná

Že byla chyba znaku podlehnout

Tvá vůle by ti nikdy nebyla spásná

Byla jedna možnost a to ta, že nedostaneš vydechnout.

Sám nevíš co spaluje tě víc,

Jestli nevědomost co tvé utrpení způsobuje

Nebo fakt, že nemůžeš udělat nic.

Později zjistil si že ti tvoji blízcí chybí

Ale nemůžeš si vzpomenout

Ty jsi již z jejich životů zmizel před nekonečnou chvílí

Neznají tě a nebyl problém zapomenout.