Slyším hlasy bratrů

znějí mnou

i v noci

jako vítr

jako síla

tisíce stejných

ani klásek žita

nedají mi padnout

křičíme stále táž slova

jde z nás strach

kdybych osaměl – zeslábnu,

zemřu

Zítra se naplníme

očekávání

přejde v nekonečnou

jistotu

Zítra…začínají žně!