Po popravách

Háže na zdi lesklý prach
Šepot moudrých stínů
Proniká k nim
Za ticha po popravách
Drží své děcko
Vyděšené
Svistotem kulek
Polapené
Když chtělo utéct pryč
Z náručí otců
A z očí matek
Drobných a poslušných žen
I jejich pomocnic
V tu chvíli uvědomí si
Kolik času
Poztrácelo se v popravách
A kolik se ho schovalo
Všude po srdcích
Po žílách
Po buňkách

To se pak probudí
A začne ječet
Proč přišlo na svět
Když žádný není
Když nebe spadlo
Protivníkům do klína

I vidí jeden z nich
Jak nebesa se bouří
Ve fialové modři
Co obepnula prostor
Nad nima
Nekonečný

I křičí stejně tak
Jak křičel když byl malý
A viděl první zhoubu světa
Drtiv ji v dlaních
Bezúspěšně
Teď však přihlíží konci

A bratrům tuhne
V těle krev
Jsou připraveni válčit
Znovu se ponořit
Do světa nepřátel
A odejít aby se jednou vrátit

Nakonec promluví
Udělá první krok
Před chabou armádu
Z rodinných členů
A zvedne ruku na povel
A zařve ,, Hojojoj"