| Dílo #15933 |
|---|
| Autor: | Nikdojiny |
| Datum publikace: | 27.04.2005 09:38 |
| Počet návštěv: | 364 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 1 |
| Prolog |
|---|
|
| Na spáleništi konec |
Rozkymácej se ať přes tebe vidím na tmu za závorami. Jsou tam jen obrysová světla. Umístěna tak, aby se nikdo z potulných cestovatelů, omámených pocitem blaha, nezřítil dolů do rokle.
Jen kdybys mi vtom vyhověla, drahá. Místo toho přemýšlíš nad možným zařazením, kam do jara, i když bych na to rozhodně nevsadil, hodláš zapustit své vleklé kořeny. Zatímco nyní se zastavuješ v dlouhých nářcích, nejsi schopna pojmout novou cestu a vydat se po ní vstříc k dávno smluvenému spáleništi.
Namítneš, že se cesty, jimž možná přikládám až přespřílišný význam, se zbíhají v nepřehledné klubko a ztrácejí kdesi v dáli. To ovšem mají na svědomí oné přetěžké stavy, miláčku. A těm je zapotřebí se věnovat a né je ústavičně přehlížet. V jednom z těch monotónních snů, kde předstíráš údiv a kresliš po jeho stěnách různá vyobrazení rotující a zmítající se zvěře, tě jistě ovládá popel z jiných, mnohem zákeřnějších nositelů této závislosti.
Jen v poli zuří všudypřítomný vítr a jen v poli se něco takového rázem promění v trojhrannou skutečnost. Jedna z těch, na jejimž konci lze uzřít světlo světa nebo tmu beztvarého nebytí. A po cestě jdi vlevo od okraje, neboť tě rokle může zlákat k menšímu povyražení. Zablýskne svoji rozlohou, uchopí tě za paže, ukáže směrem dolů, ani se nenaděješ jak, už budeš dole ležet mrtvá, s nepatrnými záškuby v údech, budeš procházet po jiné, po bájné cestě, pro neživé.
Avšak takhle by to skončit rozhodně nemělo, poněvadž kdy jindy bychom měli začít, když ne právě teď?
|
|
| Názory čtenářů |
27.04.2005 09:50
 Seregil
|
Dobré zamyšlení....* |
27.04.2005 13:47
 karel_letoun
|
Seregil napsal(a): Dobré zamyšlení....* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|