Toho májového rána jsem přišla někam,
    kde mě nečekali.
Toho májového rána rozmazaného
    zběsilým tancem javorových nažek
    kdy jsi mi ve dveřích zastoupil cestu.

„Kde je máma?“ Můj hlásek se nevinně vznesl
    jako balónek z pouti.
Tvář nedočkavou a prázdnou, tvář
    kterou jsi dřív miloval, nebo
kterou dřív miloval někdo, kdo mi teď
    zastoupil cestu v montérkách s mokrými
    koleny, v rozepnutých bagančatech
    co vypadaly jako tlapy nějakého netvora.

Toho májového rána jsem přišla někam
    kam jsem nebyla zvaná a kde mě nechtěli.

Protože všichni míváme taková rána
    kdy nás nechtějí a kdy se
    z Obra stane zamračený trpaslík.

„Kde je máma? Uvnitř?“ – toho májového
rána, naposled.


------------------------------------------------------------------


The Last Morning

The May morning I came to where
    I was not expected.
The May morning hazy with the mad
    swirl of maple seeds, where
you stood blocking the door.

 “Where is Mom?” My voice lifted
    innocent as a child’s balloon.
My face needy and vacant, the face
    you’d loved, or
someone had loved who stood now squarely
    blocking the door in overalls damp
    at the knees, in unbuckled rubber boots
    like strange growths of feet.

The May morning I came to where
    I was not invited and not wanted.

For always there is a May morning where
    we are not wished, and where
the Giant stands shrunken, and bitter.

 “Where is Mom, is she inside?”—that May
     morning, the last.