Člověk vředem
na pokraji slávy, brontosaurus bez myšlenek.
Vnitřnosti, co znají venek v dutině svých plných hlav.
Jednoho dne skloní hlavy a pak smutně, bez popravy
setne dav…
A až zhyne, bude smutno.
Naplní se absolutno a my zbylí písně hrajem.
Umíráček zvoní krajem …přesto svobodně.
Pak už jenom tupou dýkou srdce skryté pod tunikou
…slunce probodne. |