| Dílo #15550 |
|---|
| Autor: | Nikdojiny |
| Datum publikace: | 14.04.2005 09:25 |
| Počet návštěv: | 509 |
| Počet názorů: | 4 |
| Hodnocení: | 2 |
| Prolog |
|---|
| Jak jsme jednou projezdili fúru béňa |
|
| Okružní jízdy Prahou |
Mám rád okružní jízdy Prahou. Prohlížím si všechny její přednosti. Koukám po houmlesácích, opilcích, feťácích a po všech takovejch lidech, co to dotáhli až takhle daleko. Je to poučný. Leckdy se mi z takový okružní jízdy rozpláče to moje nemocný srdce.
Řidič ale většinou bejvá ledově klidnej, ničeho si nevšímá, snad jen s výjimkou semaforů. A je pořád zticha, jak ňáká mrtvola.
- Kam jedem?- ptám se ho.
Nic.
- Kam jedem, prosím vás?-
Zas nic.
- Do píči, kam to kurva jedem?- řvu.
A hádejte co von na to.
Takový jsou ty jízdy, docela němý.
Když už se den přehupuje do večera, začínám bejt unavenej a nesoustředěnej. Najednou znám každou ulici, kterou projíždíme a každýho opilce, kterýho míjíme. Co bych povídal, pak už je to pěkná nuda, no.
Za nedlouho, kdy už je úplná tma, usínám. Nejprve ještě vnímám přímočarý pohyb a řinčení motoru, ale nakonec mě ta únava převálcuje.
To řidič, ten nechrní vůbec. Celou noc tráví za volantem. Objíždí hospody, bordely, priváty a tak. Prostě se z něj v noci stává velkej válečník. Jenže von mi o svejch vítězstvích přes den vůbec nevypráví, asi se mu nechce.
Po ránu se v autě dá najít lecos. Kromě jehel a stříkaček se v něm často válej různý flašky od chlastu, papírovky, ňáký tablety a ještě klíče. Jednou, to byl zatím nejpozoruhodnější nález, jsem tam objevil i na mol vožralou ženskou. Bylo ji tak čtyřicet. Zacloumal jsem s ní, zdvořile ji vrazil pár facek a požádal řidiče aby zastavil. Vona vylezla ven a cupitala někam do ranní mlhy. Tomu chlapovi se divím, že po takovejch vostrejch kalbách si zas sedá za volant a řídí třeba i dvanáct hodin v kuse. Blázen.
Nedávno se ale přihodilo něco nevobvyklýho.Řidič promluvil. Bylo to ráno, po jedný z jeho válek. Vypadal neklidně, furt se potil.
Je plnej těch sraček, pomyslel jsem si. Ale vono to bylo úplně jinak.
- Hej ty,- houknul na mě - nemáš u sebe ňákej prášek proti bolesti?-
Zírám na něj, že jo, nevím co říct, taky se skoro potím.
- Seš hluchej, nebo co?- dodal.
- Hm...- dělám, že hledám, - soráč, ale asi ne.-
- To je škoda,- prohlásil.
- Hm...- zabručel jsem.-
- A co se stalo, že mluvíš?-
- Dneska hochu, je to naše poslední vyjížďka, tak proto.-
- Jakže?-
- No jo, tys to nevěděl? Dneska jedem naposled.-
- Týjo. A proč?-
- Hochu vono je to krapet složitější. Rozkaz přišel z hůry.-
- A vodkaď do prčic? A nedá se to vobejít?-
Řidič se zasmál. - Vidíš, tohle mě nenapadlo. Ale nebudeme dělat žádný pitominy, jo? Dneska si to teda ještě vodjezdíme a pak pudem do světa. Co ty na to?-
- Ale dyť na mně to nezáleží, ne? Já jsem jen cestující, ne?- zeptal jsem se.
Podruhé se rozesmál a řekl; - Kdepak cestující, kluku. Ten trest jsme si kroutili v týhle káře spolu. To mě teda překvapuje, že si na vlastní hřích nevzpomínáš. Ale jo, já to asi chápu, kdo by za takovou dobu nevotupěl, viď? Za to já ten svůj mám před vočima furt.-
A když jsme vodbočovali směrem na Bělehradskou, všechno jsem pochopil. Vzpoměl jsem si.
|
|
| Názory čtenářů |
14.04.2005 09:31
 apendyks
|
já po Praze raději chodím pěšky, ale stejně TIP |
14.04.2005 10:26
 Seregil
|
.... podařenej kus....* |
14.04.2005 13:01
Jeff Logos
|
dobrá, velmi dobrá věc |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|