Ergo summus

Nad mrtvým večerem vznesl se měsíc

stříbrem se oblékl zavátý les

a po úpatí spících hor

on kufřík plný metafor

podpaží si nes.

Básník a tulák v krajině své duše

kráčel jen pomalu,rouhal se Bohu

a s tichým souhlasem hvězdného nebe,

ptal se sám sebe:

„Zdalipak mohu?“

Pak konečně mlčky zbavil se rozumu,

když metafory své větru daroval

a s větvičkou vpletenou do vlasů