30/8/2002
Tenhle sonet mám ze Shakespearových nejraději: My mistress' eyes are nothing like the sun;
Coral is far more red than her lips' red;
If snow be white, why then her breasts are dun;
If hairs be wires, black wires grow on her head.
I have seen roses damask'd, red and white,
But no such roses see I in her cheeks;
And in some perfumes is there more delight
Than in the breath that from my mistress reeks.
I love to hear her speak, yet well I know
That music hath a far more pleasing sound;
I grant I never saw a goddess go;
My mistress, when she walks, treads on the ground:
And yet, by heaven, I think my love as rare
As any she belied with false compare.
Shakespeare: Sonet 130
Mé milé v očích neplá slunce zář,
jak korál rudý není její ret
a růže hezčí nežli její tvář
a v mnohých barvách krášlí tento svět.
Je bílý mramor - ne však její hruď,
jak dráty vlasy, ne jak hedvábí,
a parfém mnohem lépe, buď jak buď,
než její dech mne vůní přivábí.
Rád naslouchám jí, ale přiznávám,
že hudba uchu více lahodí.
Když kráčí, pak se jistě nezdá vám,
jak víla že se vznáší v jahodí.
Ať jiní básní v klamných příměrech -
i bez nich se mi z milé tají dech.
Epilog
Tento překlad věnuji Yenn, která mě svým jedinečným přebásněním Verlaina dodala odvahu pustit se do překládáni poezie také (i když neuměleji). V překladu jsem se snažil dodržet i původní metrum – jambický pentametr, který v češtině bohužel zní většinou poněkud nepřirozeně.
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Albireo', 07.12.2003 20:48.