Ruce a tvář tichem zkamenělé horečka stínu bodlá do čepele popelem převleku nahého těla. Tobě se klaním poezie. . . jménem skoseno chrámem slov břidlicové ticho smrt zakrněla. Po rukou a tvářích poezii metu nůž je rýmem krve piha uschla v kolonádě tetu modrou zimnicí. |