Básníky pozdravuj

poezie

a dál tepej papírové tělo

svými cestami

rukám se chtělo

znovu číst.

Slina co nechce utéct

tak hluboko

mezery prstů ztrácí otisky

ve spánku

modrý klid brání hlíně

zahřát dechem

zbylé schody.

Až jednou

nahá

porosteš a nebo tě spálí

v ohni to rekviem

podrobí zkoušce zdi

dál tě bude někdo psát

rukou

co přikována perem

do střepů  vteřin

i růže byla zpita

zrcadly slov.

Ty jež jsi

těhotná

s volností hodin

prodáváš na trhu tělo

nezkorocená

bezinkovým vínem.