Ztracený strom bouří k zemi ohýbán, jak klaněl by se tyranovi.
Jen na okamžik dovolí pozvednout korunu utkanou z bolesti, snad jen proto, aby novou, ještě zrůdnější silou znovu udeřil.
Uprostřed pouště stále stojí. Však kořeny jeho pozvolna odtéká láska, naděje, život.... |