Dílo #1505 |
Autor: | Albireo |
Datum publikace: | 07.12.2003 14:51 |
Počet návštěv: | 1454 |
Počet názorů: | 4 |
Hodnocení: | 1 |
Patří do sbírky: | Albyrika |
Prolog |
Ze starého šuplete (léto 2000) |
|
Staromilský sonet |
K lichocení mám ústa němá -
vždyť lichotka je neupřímná
a ve vás tolik krásy dřímá,
že přidávat k ní smyslu nemá.
O vašich rtech když srdce básní,
není to, že je líbat toužím.
Jen čistě pravdě přitom sloužím,
být při ní se má duše zasní.
Nesmírnou krásu vašich oči
opěvat budu zas a zase,
kdykoli k nim se zrak můj stočí,
a kouzlo skryté v každém vlase
do snů mi každodenně vkročí
s pravdivým holdem Vaší kráse.
|
|
Názory čtenářů |
09.12.2003 16:10
Hester
|
Sonety umíš, líbí. * |
09.12.2003 16:46
Albireo
|
Neumím, tenhle byl první a po něm jsem zplodil už jen jeden další (protože byl podmínkou jedné soutěže, v níž jsem se beztak neumístil). |
09.12.2003 16:48
Hester
|
Vidíš, já měla dojem, že jsem jich od tebe četla víc. Každopádně je skvěle překládáš. |
20.12.2003 07:03
Anonym
|
Asi Tě přesvědčíme, že je umíš - taky se líbí...:-)
A poroty? - ty přeci nesmí cítit! :-)
Maureska - proč nemůžu dát tip! |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|