Dílo #1505
Autor:Albireo
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Vázané verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:07.12.2003 14:51
Počet návštěv:1454
Počet názorů:4
Hodnocení:1
Patří do sbírky:Albyrika

Prolog
Ze starého šuplete (léto 2000)
Staromilský sonet
K lichocení mám ústa němá -
vždyť lichotka je neupřímná
a ve vás tolik krásy dřímá,
že přidávat k ní smyslu nemá.

O vašich rtech když srdce básní,
není to, že je líbat toužím.
Jen čistě pravdě přitom sloužím,
být při ní se má duše zasní.

Nesmírnou krásu vašich oči
opěvat budu zas a zase,
kdykoli k nim se zrak můj stočí,

a kouzlo skryté v každém vlase
do snů mi každodenně vkročí
s pravdivým holdem Vaší kráse.

Názory čtenářů
09.12.2003 16:10
Hester
Sonety umíš, líbí. *
09.12.2003 16:46
Albireo
Neumím, tenhle byl první a po něm jsem zplodil už jen jeden další (protože byl podmínkou jedné soutěže, v níž jsem se beztak neumístil).
09.12.2003 16:48
Hester
Vidíš, já měla dojem, že jsem jich od tebe četla víc. Každopádně je skvěle překládáš.
20.12.2003 07:03
Anonym
Asi Tě přesvědčíme, že je umíš - taky se líbí...:-)
A poroty? - ty přeci nesmí cítit! :-)
Maureska - proč nemůžu dát tip!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)