Dílo #15043
Autor:blackholesun
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:31.03.2005 21:46
Počet návštěv:619
Počet názorů:3
Hodnocení:2

Prolog
Letní dny
Jakože okna

to vše se stalo  ve světě chaty a hor  a jizerských vůní  tolik koček  chodily k nám  mazlily se a pily mléko z malinkých mističek červených  Jjedna měla modré oči druhá smaragdové a ty jejich chloupky a předení a růžové jazyčky  dnes jsou všechny mrtvé a všechny jsem je také oplakal  hazel jim na jejich krabice od bot se stužkou hlínu a sliboval jim že každou jsem měl nejradši na světe - nejradši
nejradši na světe
to bylo ve světě chaty se čtyřmi léty v prasklinách rukou roztřesených něměl jsem ještě holuby s křídly a maminka chodila v dlouhé sukni a byla krásná  vždy když jsem se optal jesli mě má ráda dlouze mě poté objímala a hladila a ja jí seděl na klíně a vrněl a říkal ji jak moc ji také miluji  Jednou si tě vezmu za ženu princezno  naše kočky pobíhaly okolo mňoukaly a žárlily na tu lásku dvou lidí na to hlazení a to vrnění  stavěly se na zadní a natahovaly tlapičky  mňau - mňau - mňau - mňau  padl jsem do trávy a čuchal k hlíně začala bouřka na horách duněla a praskala o mě ledem z krup  stromy skřípaly svíral jsem trávu v rukou a sténal si sám pro sebe protože matčino slovo čuráku dohnalo mě k nezapomění navždy a nekonečnému pláči  Bytí bytí zbití
to bylo ve světě  Chaty  hluboké noci probudil jsem se a rozespale si odstranil ospalky z očí abych uvěřil svým vidinám
naše okna osvětlená ve zdi proti posteli kde vždy byla pouze hrubá omítka s krásnými táhlými prasklinkami  okna tak legračně bílá a ospalá  vstal jsem bosýma nohama kráčel po studené podlaze  nejedno kočičí ucho se zvedlo  cítil jsem vzduch a starobu  ťap ťap ťap  studila a já se dotkl bílých oken také studily přejížděl jsem po nich dlaněmi  drhly a věděl jsem že nejdou otevřít protože byly zamčené měsíčním světlem které je vykreslilo do zdi abych  je přesto mohl otevřít a spatřit člověka  hleděl jsem do nich a spatřil ženu s dítětem vypadali jako z minulého století  dvě krásné lidské panny  smutně lidské
to bylo ve světle chaty byli mi čtyři roky a ty malé kočičí tlapičky se snažily dosáhnout na parapet měsíčních oken  jakoby  nářek pro své utopené děti a dlouhé posezení s hlavou do klína se zdálo být tak moc vzdálené

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'blackholesun', 31.03.2005 21:50.

Názory čtenářů
01.04.2005 02:13
stanislav
docela sugestivní

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)