| Dílo #15017 |
|---|
| Autor: | Re |
| Datum publikace: | 31.03.2005 10:26 |
| Počet návštěv: | 843 |
| Počet názorů: | 5 |
| Hodnocení: | 2 |
| Zrcadlení |
|---|
| Ten člověk, co tam leží, pozoruji ho. Znám ho vůbec? Nápadně mi kohosi připomíná, ale nedokáži ho v té chvíli nikam zařadit. Ten pohled, ten znám, je tak upřený, jakoby mi viděl až přímo do srdce, proudil mými myšlenkami a kdesi hluboko uvnitř mě svazoval. Nadechuji se, jde to jen stěží, tlak na prsou mi to nedovoluje, stále ho pozoruji. Jeho tělo pohasíná, sálá z něj obrovská bolest, s každým jeho nádechem je má bolest v prsou větší. Pohybuje rty, cosi říká. Neslyším ho. Promlouvá ke mě a natahuje ruku...podávám mu svou, marně však. Je tak bezbranný, obličej má zkřivený bolestí a druhou rukou si tiskne ránu na hrudi. Něco mi chce, ale nedokáži vytušit co, jeho hlas se ztrácí v tichu a jeho prosby zůstávají nevyslyšeny. Utěšuji ho, mhouří víčka, rty se mu chvějí, je mu zima, tlak na prsou sílí. Znovu ke mě promlouvá, teď již ho slyším zcela zřetelně, obrysy kolem mě dostávají jasnější tvary. Už nevidím jen jeho vyčerpané tělo, je tu i spousta známých věcí, psací stůl, stará dřevěná židle, moje postel. Přimhouřím oči a snažím se rozeznat obličej, co mě tak upřeně pozoruje... procitám, cítím tlukot srdce a tlak krve ve spáncích, dochází mi to, dívám se jí do tváře. Stojí u dveří a třese se, mahagonové vlasy jí padají do čela, pláče. V levé ruce stále svírá mou stříbrnou Berretu... Ležím ve svém pokoji, velká ručička na hodinách právě opustila devítku, jejich tikot v mé mysli pomalu ustává, dříve, než utichne zcela úplně si vzpomenu, kdo byl ten člověk na kterého jsem se celou dobu díval - v zrcadle, v rohu svého pokoje.... |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Re', 31.03.2005 10:39.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
nympha_Echo 
Seregil