LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #1481
Autor:	Albireo
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Poezie/Volné verše
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	06.12.2003 21:32
Počet návštěv:	1163
Počet názorů:	5
Hodnocení:	4
Patří do sbírky:	Albyrika

Prolog

29/3/2001
Dne (toho a toho) byla při dopravní nehodě (tam a tam) zraněna fenka černého pudla bez obojku. Nachází se ve veterinární nemocnici (tam a tam). Poplatek za ošetření byl uhrazen.
(Z letáku rozvěšeného po Brně)

Aůůů-u-ůůů-u-ůů

Aůůů-u-ůůů-u-ůů…
To je bolest!
Já jsem tu vrčící plechovou obludu vážně necítila!
A teď z ní ještě někdo utíká ke mně!
Honem pryč!!!
Ale tlapky mě neposlouchají,
jenom hrozně bolí,
a já ani nemůžu utéct.
Nesahej na mne! Už jsi mi ublížil dost!

Ale ty nejsi cítit jako zlý člověk,
třeba to nebude tak zlé,
zvedáš mě docela opatrně.
ALE NE!
Do té obludy mě nenes,
ubolí mi znovu.
Ale nic nenadělám.

…

Asi jsem usnula.
Já těm lidem kolem moc nerozumím,
ale mám dojem, že říkají
něco jako, že jsi mě přivezl v posledním okamžiku,
jinak bych tu nebyla.
Jak bych tu mohla nebýt?
Vždyť tu jsem!

Já vím, že to není jen tvoje vina,
když já nemám kam jít, a tak běhám po ulici
a můžu si za to trochu sama.
A taky moje panička,
co už si na ni vzpomínám jen trochu,
dlouho jsem ji neviděla -
od té doby, co mě pustila ven bez obojku.

Ale tebe, pane,
i když jsi mi ublížil,
tebe mám ráda.
Já vím, že musíš pryč.
Ani tě nemůžu olíznout.
Ale neboj, tvou vůni nezapomenu,
a až budu zase běhat, poznám ji.
Jednou se potkáme,
a potom tě olížu celého.
Můj pane.
Děkuji ti.