Jak nekonečná musí být ta pouta tíhnoucí k završení Tisíckrát přitažená k zemi jako keř tamaryšku vtloukala jsem pravé tváře pod tvé nohy (a byly nevábné jak se tam válely jedna od bláta a další od krve ta třetí hloupě vyplazujíc jazyk) A přesto neopouštíš vyšlapané cesty jakoby slepota plná ojíněných větví chránila tebe...chránila nás ...přede mnou