Ví o tom
kdyby uviděl borový les 
          - musí přeci využít každé chvilky
zasednout k prkennému stolu
opřít se o stěnu
vždyť 

Ano, včerejšek patřil jen nám
                       láhev s vínem
touhou vyčerpáni
vykláněli jsme se do měsíčního světla
            možná si říct                             NEMĚJ STRACH 
            všichni už zmizeli
chápeš…………………..přestali existovat 

/proč jen více nenasloucháme svým andělům ?/ 

            uháněli jsme na koních
zasněženou mongolskou plání
                                           na koních
sobě v očích 

kdekdo si myslel, že ví, jenže nevěděl
že víme jen to co nevíme
                        co víme snad jen tušíme
když hádáme z ruky
kolikrát
                        kolikrát ještě návratem
protneme kruhy našich cest 

věčná
věčně vyčerpávající hra
na to co by mohlo být
                                   kdyby…
jenomže 

pravidla tvoříme za běhu
každý ty svý
            nepostřehnutelný vlákna
něžně obtáčíme druhému kolem zápěstí
Kde jsou ty NOCI ?
                        kam zmizely…
                        kudy se tak neslyšně vytratily…
Uplatili jsme snad stráže svejch citů
nebo jsme je podcenili ? 

občas
na čas
zachytíš(m) závan třepotavého dýmu
                               …………samozřejmě v poslední chvíli
to potom
šupito presto musíš(m) pryč
taky to cítím(š) 

mohlo by to být to jediné
nadějdávající podzimní slovo
                        šupito presto, rychle, rychle pryč
když hrajem hry 

            CO KDYBY…..
                                      ………kruhy se protly