Šel básník....

Šel básník chudě so světa,

doma to neměl lehké

a protože byl poeta,

všímal si krásy křehké.

Co všechno všude uviděl,

zapsal si do notýsku

a okouzleně záviděl

v Bavorách mladou břízku

a taliánům Pompeje

a rakušanům Alpy.

Co krásy v čširém světě je..

proč u nás nejsou pampy ?

proč Kačák nemá kanöny,

Vltava Niagáru?

Místo prerie záhony,

hospoda místo baru.

Tak stěžoval si sobě sám,

joo, to by se to psalo.

Co doma opěvovat mám,

když je toho tak málo.

Až náhle přišel na nápad,

že v téhle smutné době

když není co a komu psát

bude psát jen sám sobě.

Jak pochyby a deprese

mu duši, srdce ničí

a celá básen' nese se

v depkovém, molu klíči...