Už dávno jsem věděla

                                že přijde čas

říct něco strašnýho

zastavit dýchání zvadlých rostlin

postrčit kolo s krysou…

Z nebe

          který má barvu

starého kovu

     chrlí déšť

a kapky se v proudech

valí špinavýma ulicema

Potřeba vypadnout

z té mašinérie

logicky uspořádanejch součástek

Rozbít to na padrť

Plivu pod klouzavými a slídivými

stíny supů

                krev

V ránu poznamenaném

slabostí

                z nedostatku drogy

sleduju rozmazaný

                                obrázky

z jinejch světů

Kolik let už tady takhle sedím?

Mrtvá ruka

                sahá na mozek

Prsty trčící mi z hlavy

zachytily signály

                          transkontinentálního vlnění

Půlnoční rozjezdy

                           rychlostí blesku

mdlý lampy se rozjasní

vibrují

         magickými zvuky

Nerozumím vám pane Williame!

Vaše řeč

                je šílenou řečí géniů

pod „nějakým“ vlivem

Snad je to zvuk fléten z Dakshinkali…