SVĚTLO SE DRALO
 

Noc k ránu měla
popelavá křídla
Světlo se dralo
mezi víčky bytu

Můj podťatý sen se kolébal

Od vlasů spřízněných spánkem

Od chodu na místě

Do ticha bdění

 
A dvojník vědomí

Tak nekonečně sám

Putoval po mé pleti

U pomyslné mříže

 
Kdo koho držet chtěl

Nad viditelným svahem?

Je škoda básně

Na mluvu v úzkosti

 
Slova se ve mně zajíkala

Cítil jsem jak roštem dnů

Se propadal můj čas

Měkce dopadal stesk

 
Na prsty jež  trpělivě hnětly

Z včerejších cetek

A z malověrné hmoty

Píšťalku příštích osudů

 
Za oknem v zahradě

Zhluboka dýchaly

Daleko vysunuté

Hlídky mých stromů

 
Pozdní sníh padal 

Poslední vzpoura zimy

Padala bělostná nemoc

Malá neodbytná smrt

 
Či spíše bílá tkáň

Na převaz

Na rány zející?