Znamení pochmurného ticha jen rudě poskvrněné tmou. Evropa trochu těžce dýchá. S kladivy, srpy, hrozbou zlou kde hordy se svou pohromou jdou v situaci dané, prosté a s jednoduchou dilemou budete žít tu jako hosté. Zraněný osud, vaše pýcha sotva se drží na nohou. Hrbí se dějiny i mícha. Obchody s prázdnou výlohou jen propagandou ubohou co v srdcích, duších zvolna roste, v tom státě s malou rozlohou o soucit svoje katy proste. A v očích neznámého mnicha, dřív s radostí, dnes se zlobou ta jeho víra ještě vzdychá a s tělem, pouhou nádobou křižuje teď se nad dobou. Jen postní jídlo na stůl noste, vždyť žijeme jen náhodou o soucit vaše pány proste. Tenkrát jsme nedohnali bycha. Lehnem si jak si ustelem (i když to někdy trochu píchá) Evropa opět špatně dýchá …. Jakpak to bude s Bruselem? |