Už nikdy nepůjdu spát

Skočil jsem do tmy a padám:

Prostor je kouzelník v černém saku

tahající králíky z klobouku, kytice z pod kabátu a karty z rukávu.

Slyším tvůj hlas:

Živá voda co znova ztřísní do červena krev v mých žilách,

někdo ve vedlejším pokoji tiše zívá

řekni mi jak chutná vzduch a já už nikdy nebudu dýchat.

Chci to co ty:

Zhojit se a znovu-i když jen na chvíli-cítit jaké to je padat tunelem.

Láska je strom v mém srdci, který už nemá z čeho pít,

větve skloněné k zemi jako záda stařeny a dech těžký jako chtíč

po něčem co chutnalo mi kdysi, ale já do polopita nedokázal pít a do polosyta jíst.

Dej mi zrnko písku z tvého vesmíru a já tě dopravím na zpustlou planetu

kde není nic, ale všechno může být,

tak jak budeme chtít.

Jsem měsíc:

Noc je moje milenka v černém závoji co utíká mi v chodbách mého paláce.

Mé vlastní stráže mlčí a tupě hledí před sebe-den už se blíží,

vidím jen záblesky jejich šatů a cítím šílenství půlnoční euforie.

Nikdy jsem neodešel-nedokážu se vrátit.

Hledám život:

Hledám a ztrácím,

ztrácím a nacházím a vím, že jednou ztratím a už nikdy nenajdu.

V prachu včerejšího večera pátrám po něčem co ze mě zbylo a zoufale zkouším

z ničeho složit ještě jeden den.

Ještě jeden sen a pak už nikdy nepůjdu spát.