Bezejmenný přítel

                     mě pozval

v šumění křídel

ani se neptal

                jestli chci nebo ne

On chtěl jen jediné

Sedět

a dívat se na plující oblaka

a jestli je ještě nějaká

    Láska

chtěl vědět

Ve stínech postranních uliček

odmítnout tu modrozlatou bytost

                                               nemohu

Žil ve snech z duhových kuliček

a naivně přemítal   

                                               o Bohu

S flétnou v ústech

sedával na zdech

Hrál písně

                o lidech

                o květech

O krásných rajských zahradách

kde tančí závojové víly

Snad spatřil je ve svých vzpomínkách

jak někdy

                někde

společně s ním žily

Byl trochu blázen

trochu génius

když čmáral křídou na zem

                                ornamenty na chodník

jako Orfeus

                                se sny obchodník

Můj bezejmenný přítel

vypadal

                jako přelud

                                jako vidina

snad vypadal jak svatý

V tváří bílý

jako první jarní květina

jinak celý Modrozlatý