Bylo ticho před smrtí,
pod splavem vteřin
kývaly se v osikách
oprátky utonutí

Pak zavonělo světlo,
jako když rozeběhne se vítr po pláních Tibetu
a ve spárách čínské zdi
rozmělní květy z jasmínového čaje

Vůně omamnější než kadeře rozmarýnu,
rozpuštěné po ramena nahotin,
ukrytých pod srdcem
před strachem z doteku nikoho