Rozpadám se
            v malé dřevěné loďce
a není to něžné je to pouze
                          m i l o s r d n é
         
          čaj co jsem naposled pila
          mi připravil malý černoušek
          a ty sis odsedl k zazděnému
          aby ses nemusel dívat
                  (rozpustil se
                         a zůstal mi 
                         v dlani)
nechtěla jsem ho sníst
                                                                   ale ten papír...


a taky aby se o tebe nebály
                   cizí ruce

 proto ses schoval
         ale moře jsi měl rád
sám jsi mi přece řekl: vezmu tě pryč
                             sůl se ti určitě bude líbit
                             je tak      něžná...

pili jsme spolu čaj
        bylo to opravdu krásné
a tak trochu i milosrdné
        jako kurtizány
        ty ženy co se prodávají benátským balkonům
        a jejich trhovcům
A ti pak jejich srdce dávají za pár lir na provázku...

Ale pak přišel ten malý chlapec
        a ty ses tak bál
              že až se promění budeš ho muset
        prodat

pamatuji si žes mě prosil 
        abych ho nehladila
        vždycky ses bál o trochu víc než já
        ale o tomhle jsem nevěděla

                                                                      ...se roztrhl
a pak mi protekl skrz prsty
        někdo zaúpěl      a jestli jsi to nebyl zrovna ty
do moře
protože jsem ho nosila stále s sebou
jako tebe a ty mě
slanou něžnost