Temná je noc a daleko je vidět do kraje podívej stojíme dotýkáme se okraje za dřevěným plotem vlastních duší a ještě trošku prší a trošku zima je snad říct Ti všechno v jednom slově ve kterém vyslovit lze bytost (tím slovem samozřejmě samo ticho je) snad podlehnout pocitu na chvilku citu podlehnout pochopení že přichází čas změny kterou jsi připravil svým bytím kterou jsi nastolil že patřím na chvilku stejně jako patřím zemi že patříš na chvilku stejně jako patříš zemi zemi vlídných duchů krásných čarodějů i přetajemných víl červeným mrakům prolnutí letek ptáků co na vysokých skalách hlídají svůj stín vím(š) že zříš že zřím podívej to světla našich očí zazářila v dálce když křídla skalním ptákům na chvilku uloupila a v dešti ve tmě v noci v sobě pak oblohou duše na chvilku se proletěla |