Led cinkal o stěnu sklenice a točil se v pomalém víru. Pomalu se rozpouštěl v jantarové tekutině. Pod hladinou tonuly unavené oči. Dlaně obrůstaly sklenici, dlouhé štíhlé prsty byly sepnuty ve smířeném sevření umírajícího. Lokty, opřené o stůl, tvořily stvol, zápěstí kalich, sklenka květ. Vedle chromovaného popelníku ležel zlatý prsten s čirým kamínkem.

Na desku dopadla zarostlá dlaň. Plesknutí zmírnil navlhčený hadr. Ten začal divoce tančit po parketu. Druhá ruka zdvihla popelník a hadr setřel prach pod jeho dnem, které hned vzápětí kleslo s klepnutím na stůl.

„Spočítám Vám to, slečinko, budeme zavírat.“

Pařáty chlupaténo dravce znovu sevřely hadr a odletěly s ním k jinému stolu.

Hřbet čísi dlaně jí rozmazal slzy po tváři ve snaze ji pohladit. Odtrhla oči od bourbonu. Skrz sklenku viděla příjemný útěšný úsměv. Oči na ním zračily povzbuzení.

Natáhla jednu ruku na stůl a rozevřela dlaň. Sklopila zrak. Ucítila chladný dotek. Zdvihla oči. Byla tu sama.

Drážkou čáry života se jí něžně kutálela skleněná duhovka.