Chlad píše po stěně, zvedá se vítr, stojím tak blízko a dívám se na tebe. Spíš. Na zádech Ti naskakuje husí kůže. Za chvíli budu muset zase jít. Jenom jsem Tě chtěla vidět. Opatrně k tobě natahuju ruku, dotýkám se Tě, jsi tak horký a plný života. Usměju se. Jen jediný polibek..., chvěješ se zimou. Slabě se Ti pozvednou víčka. Máš zlé sny? Chtěla bych tě pohladit. Vítr ustává, slyšíš? Ta hudba, už přichází, poutá mě do sebe a vězní, nemohu s tebou zůstat, i když po tom tak toužím....musím jít, přišla jsem jen na chvíli, jen se s tebou naposledy rozloučit. Už musím....už musím jít....