LiTerra

Kdysi dávno
já žít chtěla jsem,
však nebylo mi to přáno
zlým osudem.
Kdysi dávno
ve štěstí jsem doufala,
až jednoho dne
zlá síla mě spoutala.

Přišla odnikud,
zjevila se zčista jasna,
tak vždy vypadala
má představa krásna.
Narodila jsem se,
abych pro ni žila
a ona mi to
bolestně oplatila.

Jako rána z čistého nebe
zjevila se přede mnou,
a já stále dál
bloudím tmou.
Už nechci věřit,
začínám mít strach,
že všechno štěstí
obrátí se v prach.

Chci zastavit život,
chci zastavit svět,
nebo posunout ho dopředu
o pár tisíc let.
Chci odletět,
země však pomalu se točí,
já s každým dnem
sním svůj sen.
Sen o hnědých očích.

Každodenní kolotoč,
já jen pořád
ptám se proč.
Asi spáchala jsem
těžký hřích,
snad chtěla jsem víc
než v létě sníh.
Chtěla jsem
zázrak všech zázraků,
zázrak, nad který není,
bez křídel vyletět do mraků.
Je asi přehlédla jsem
zlé znamení.

Vše dobré
v zlé se obrátí,
kdo věří v opak,
draze zaplatí.
Já kdysi dávno
věřila jsem v lásku,
za trest můj život teď
visí na vlásku.

Pohled do hnědých očí.
Vše bych obětovala.
Svět tak pomalu se točí
a já - jako bych se bála,
že vše zdá se mi.
Chtěla jsem ráj
tady na zemi.

Pro pohled do hnědých očí
klidně bych zemřela,
že smutně to skončí
vždycky jsem věděla.
Každodenní kolotoč,
ještě pořád
ptám se proč.
Ze země snů
každý se jednou vrátí,
já věřila že ne,
teď za to platím.

Tak vzpomeň si na mě,
až jednou budeš šťastný,
až budeš si myslet,
že život je krásný.
Tak vzpomeň si na mě,
láska je jen sen,
můj život byl poraněn
zlým osudem.