Je brzké ráno a vy cítíte svěžest...
Tu, když přichází den...tak mrazivý a chladný.
Ve vzduchu se pohupuje namodralá mlha jako nejklidnější mořská hladina.
Tříští se o stromy, o keříky...
Všechno je stříbrné. Je to stříbro, které dělá zimu zimou?
Stébla trávy jsou obalena třpytivým závojem jako ty nejkrásnější víly. Šaty
mají
utkané z perel a slibně se naklánění nad prokřehlou zemí.
V ohybech lístů se skví malé jemné hvězdičky...krajky, které nám darovalo samo
nebe, které byli utkány s láskou a sladkou nostalgií...
Šumící stromy se připravily již na svůj spánek a krajina je přikrývá. Až po
konečky prstů je hýčká tou krásnou měkkou dečkou. A mazlivě je objímá.
Příroda maluje na skla, na okenní tabulky jako malíř, který se nám chce opět
připomenout.tvoří svá umělecká díla s takovou lehkostí a nonšalancí, až se tají
dech.
Také milujete ten pocit, když se vám první vločky rozpouští na vaší příliš
horké
dlani?
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'henadi', 30.11.2003 14:18.
Pěkná báseň v próze.
* Padá sníh, a tak otvírám ústa.
Vločka na jazyk mi padne, dojde k tání.
Je to hřích, jenž ve mně stále vzrůstá,
vraždit krutě vločky chladné na potkání...
znam tu naladu i ten pocit :)) basen (protoze je to spis basen nez cokoli
jineho) je hezka, hlavne posledni dve "sloky" a potom zacatek...ten prostredek
mi prijde trochu slabsi, ale i tak - hezky :))