Obojek ohně utažen přes místnost

červený šat hojí tmu srdce

nemůžeš dýchat skloněna nad tělem

padlého anděla.Dech je prostý

jak míza odbarvená podzimem

probudí anděla oheň je slepý

zajat čistými ústy vzpíná se doteku

než zkrocen napiji se vína

z tvých dlaní ve frontě bárek

přistávajíc u tvého boku.

Utržený květ nám odpustil

dva lidé jedno tělo

ruka drží ruku pohledem bez slov

větve se chvějí květem

prvního plodu.Jméno je blízko

vyproštěné ze střepů zrcadla

čeká na tichost otevřených ozvěn ohně

trhám na kusy šaty

dostižených mříží pečetě kamenů

slibují volnost obrazu.