Dnes večer budou zářit listy

ohněm blízkosti

anděl snese svou krev

do žlutých pomerančů

znamení skrytého světla

tepe stromem těla.

Na přídi rty

dechem bílého písku

mizí v kroku vln

nehybnost a ticho

navádí zvuky

podzimní noci.

II.

Slupky v smrtelném gestu

hovory věčnosti

nahý plod padá do těla

čistotou přídě

dotýká se paží

pálících ochran

z poledne těla

zůstal modrý lazurit

uvázán na krku.

III.

Hledáš rty dech stromu

světlo smícháno s ovocem

padá do obrazu hroznů

vodopád rudé řeky

bez břehů zaniklé časem

jazyk slinami píše zítra

než strom stačí ti sundat šaty..

IV.

Pot krvácí na rtech

a trhá šaty do skelných drobků

tvář je tak slabá

oproti paměti.

Donaha svlečené nohy

prosí o masáž

uvízlé v listech

vrhají zrak do úst.

Ztracené ruce písky mlčení

kamínky sbírají

teplo  krve

schovaný šat stydne

na kůži hadího práva.