Jsi dům i hedvábí

procházím po tichých chodbách

samet odhalí podpažní vlákna

když napiješ se čaje

a druhé křídlo

uvízlo v plodovém lůžku.

Řekni mi klíč

abych tě otevřel poprvé

světlem pod kůží

a neškrť své sny

není pozdě

až zavážou mi oči šátkem

a padnu za kořist stínu

a pevnost mých nohou

odsoudí ruce k spadnutí

do písku.