když choulím se ve svém

objetí

cítím že dýchat se dá

…sladké hlasy

v uších se připodobňují

ptačímu zpěvu

tak jako já ptákům

dosedajícím na plachtoví

            vzdalující se lodě

            tuláků

očkem po nich mrkám

když závodím se sebou

                        se svým zrozením

ženu se daleko před napřed

na první pohled by se mohlo zdát

            že utíkám

jenomže

je to tak trochu jinak

        tak trochu se sebe

BOJÍM                       

        tak trochu se o sebe bojím

        tak trochu se před sebou

skrývám       

                        UŽ ZASE V PLACHTOVÍ

                        ROZPÍNÁM TA MÁ HOLÁ KŘÍDLA

                        POZNÁNÍ

kreslí po vlnách

zpěněné hřebeny

snad

aby si moře zase chvíli připadalo

            divočejší         

                        &

            nepřístupnější

: pro jisté lidi

nepřístupno!

                        UŽ ZASE

                        NA ÚTĚKU ZA SVÝM

                        BLÁZNOVSTVÍM

snad proto

že proto nejsou slova

že pro to nejsou posluchači

            si celý život vyprávím

                        svoje příběhy

                                   šílenosti

obzvláště navečer se napjatě poslouchám

                                              pobíhám po bytě

                                              po světě

& tančím

            & poslouchám

                        & vyprávím

                                   & potom

do rána

            sedím v sedle

do noci

otevřeného okna

… a cválám s hvězdami

začíná se a končí se den

                                 dny

                                 léta

                                 roky

kroky

rozvážné kroky holubů na protější střeše mi

rozvazují ruce a jazyk

ČÁRY MÁRY

Rázem

Změním

Svět

proměněna v housenku

šinu si to po zábradlí

                     závratnou rychlostí

světa

jednoho snědeného listu denně

podezřelé souvislosti

lákají mě do svých pastí

nad propastí

rozumu

stejně jako přebujelého citu

BEZ SOUCITU

vím, že bych mohla rozšlápnout zeměkouli

nebo jí uschovat

celičkou

do svých očí

ptám se (někdy možná rozmrzele)

CO SE TO ZAS

K SAKRU DĚJE….

na  svém zábradlí

kam usedá tisíce hladových ptáků

se cítím v bezpečí

                        víc než….

ZADRŽ!!!!

                        slova musí plynout….

cožpak už jsi zapomněla

                        že kráčet se dá vzduchem?

                        že všechno se dá ztratit?

                        Zvrátit

Běh osudu zastavíš přeci

Jediným flautovým tónem

Ach Biri

Achich ouvej

vyplač se sobě na rameni

            dokud máš ještě slzy

loď tuláků mizí v dáli

                        Kam teď poletíš?

                        Ty housenčí hrochu