já přiskáču

po kamenech v síni

(to jsou přec rozházené

boty našich dětí)

možná si dáme
letmou pusu na přivítání

ahoj jakpak ses dneska měla

a co si dáš k večeři drahý

potom si v rozespalém křesle

přikreju oči záhadností

a plachtou včerejších novin

když se večer v pokoji setmí

vychladlá těla

zahalíme dekou pro zahřátí

a možná se přitulíme

budu tě hladit po vlasech

náš dech opět zavoní senem

jako kdysi na vandru

možná škrtneme o sebe

a vrátíme se ke kořenům

až nastane v noci ticho

a bude se nám zdát

co jsme dávno zapomněli

další den pomalu končí