„Víš já jsem zapomněl.“

„Taky mě to mrzí,“ odpověděla s temným přízvukem.

„Ale dá se to nějak napravit, že jo?“ optal se s nadějí v hlase.

„Nevím,“ na to ona a nervózním pohybem si odhrnula zacuchané vlasy z obličeje.

A teď to přijde, pomyslel si a začal se potit.

Monika na Ondřeje upřela své tmavě hnědé oči.

„Ondro,“ promluvila tiše.

„Nestalo se to poprvé, máš mi k tomu co říci?“

Zeptala se tak tiše, že se Ondra musel k ní ze své dvoumetrové výšky hodně sklonit.

V tu chvíli Monika nečekaně vyskočila, pověsila se Ondrovi na krk a zakousla se mu do tepny.

Proud krve z Ondrova prokousnutého krku jí stékal po kabátě.

Ondra padl k zemi a v jeho skelných očích se zračil smutek.

Když se Ondra probudil, první, co si uvědomil, byla příšerná bolest hlavy a svědící krk. Pomalu spustil nohy z postele na zem a posadil se. Opatrně se protáhl a nalil si vodu do sklenice ze džbánu stojícího na nočním stolku. Napil se a odebral se do koupelny.

Monika odklopila víko rakve, kde spala. Svižně vyskočila, labužnicky se protáhla a po té se bleskově  otočila. Spatřila muže v černém kabátě. Byl  to velmi vysoký a rozložitý chlap. V levé ruce svíral zašpičatělý dubový  kůl a v pravé odjištěnou pistoli. Monika zaváhala.

„Co tu chceš?“ optala se tiše, stojíc pevně na místě.

„Hledám,“ zazněla temná odpověď.

Monika si povšimla, že z kůlu odkapává krev. Rychle mrknula na ostatní rakve. Jedna byla otevřená.

Miriam, ne Miriam ne, prošlo jí hlavou a do očí se jí nahrnuly slzy.

Muž v kabátě pozvedl pistoli a prostřelil plačící Monice hlavu.

Pak zasunul pistoli do pouzdra pod kabát a přiskočil k ležícímu tělu. Napřáhl se a plnou silou  vrazil kůl do Moničina srdce. Vystříkl proud krve, na což byl už připraven. Uskočil stranou a chvíli vyčkal, než se tělo rozpadlo v krvavý prach.

„Tak to bychom měli,“ zabručel si, když ze země bral zakrvácený kůl.

Ondra  si právě čistil zuby, když náhle pocítil slabost, díky níž  se sesul k zemi.

Když se probral, spatřil muže v černém kabátě, který k němu stál zády. Instinkt polovičního vampýra Ondrovi říkal, že tento muž je lovec, který právě zabil Moniku a předtím i Miriam. Vymrštil se a skočil po něm. Lovec sice upadl na zem, ale stačil soupeře, který se mu sápal po krku, odmrštit.

Ondra se pomalu zvedl ze země a zakaleným zrakem sledoval muže, který vyskočil a zaujal obranný postoj. V jeho ruce se objevila pistole. Ondra se rychle rozhlédl, popadl odklopené víko Moničiny rakve a mrštil je proti lovci. Ten odhodil pistoli, vyskočil, chytil se trámu, který se klenul u stropu sklepa a odkopl víko zpět na Ondru, který na poslední chvíli těžkopádně uskočil.

Lovec seskočil dolů a vrhl se k pistoli. Taktéž Ondra.

Střet byl tvrdý.

Chvíli se převalovali.

Nakonec Ondra svíral pistoli a lovec drtil Ondrovu ruku s pistolí.

„Necháme toho, Ondro,“ řekl lovec.

Ondra překvapeně zamrkal. Pak uvolnil stisk a pustil pistoli.

„Co chceš dělat Tomáši?“ zeptal se, když usedl na jednu zavřenou rakev.

„Chci tě dostat z těch sraček,“ odpověděl lovec, když si zasunul pistoli do pouzdra.

Pomalu si vyndal tabák z kapsy a nabídl Ondrovi.

Ten si nabral, smotal si úhlednou „žiletku“ a zapálil si.

„Díky,“ řekl, když si labužnicky potáhl a vyfoukl několik kroužků dýmu.

Tomáš si také ubalil jednu cigaretu.

„Ty víš, že jsem tě kdysi chtěl do našich řad Ondro,“ řekl Tomáš, když si zapaloval.

„Můžu já za to, že jsem se zamiloval do vampýra?“ opáčil s hysterií v hlase Ondra.

„To ne. Stalo se. Horší je, že dokud žiješ, tak Monika bude žít taky,“ řekl Tomáš, který si vychutnával svou cigaretu.

„A není jiná možnost?“ optal se Ondra típající cigaretu.

Tomáš jen pokrčil rameny, párkrát potáhl z cigarety, kterou potom hodil na zem a zašlápl.

Bylo ticho, které přerušil Tomáš, když si vytáhl pistoli a vyměnil zásobník.

„Zabiješ mě?“ zeptal se po chvilce Ondra.

„Dle našich regulí bych tě zabít měl,“ protáhl Tomáš a zasunul pistoli pod kabát.

„Ale..?“

„Sakra Ondro, vždyť jsi můj kamarád. Já mám taky svůj kodex,“ zazněla odpověď.

Ondra se rozesmál.

„No, podle kodexu Moniky jsou všichni lovci lykantropové, což znamená, že se zaměřujeme my na vás a lovíme taky,“ prohlásil pak.

„Teda, lovily, Monika s Miriam,“ doplnil zachmuřeně.

„Máme čtyřiadvacet hodin. Pak se Monika objeví a půjde mi po krku,“ prohodil Tomáš.

„Co chceš dělat?“

„Mám takový nápad. Půjdeš do toho se mnou?“ zeptal se Tomáš.

„Víš co, Monika na mě visí a já ji mám stále rád…“

„Zkus to,“ řekl Tomáš.

„Neříkej mi, že ze mě chceš udělat pokusnýho králíka,“ řekl Ondra.

„Nic jinýho nám nezbyde,“ odtušil Tomáš.

Chvilku bylo ticho, které přerušoval jen Tomáš, když se vysvlékal do spodního prádla.

Pak došlo k hrůzné proměně. Na místě, kde Tomáš stál, se najednou tyčila dvouapůlmetrová kreatura připomínající vlka a vzdáleně i Tomáše.

„Musíš mě kousnout a já kousnu tebe,“ zahřměl hrdelním hlasem Tomáš.

Ondra si rozhalil košili a objal Tomáše.

„Teď!“ zavelel Tomáš a zakousl se Ondrovi do krku. Ve stejný okamžik se Ondra přisál k Tomášovi.

Když se oba probudili, spatřili Moniku, kterak si z Tomášova tabáku balí cigaretu.

„Čeho tím chceš dosáhnout, lovče?“ vyštěkla otázku a zapálila si.

Tomáš se mlčky zvedl a oblékl se.

Ondra seděl na zemi a zapínal si košili.

„Upřímně,“ začal Ondra, když se mátožně zvedal ze země. „Mě by to taky docela zajímalo.“

„Nedělejte, že o tom nic nevíte,“ usmál se Tomáš vítězoslavně.

„Vím jen to, že jsme teď oba, já i Ondra, s tebou propojeni,“ řekla Monika a potáhla si z cigarety.

„Vampýři přece testují  svoje endorfiny a snaží se poutem udržet polovičního vampýra. Mají ho jako zdroj krve, přičemž on krev k životu nepotřebuje. Oprav mě Moniko, jestli se mýlím,“ začal vysvětlovat Tomáš.

„A taky to, že když mě někdo zabije, tak se za čtyřiadvacet hodin probudím, protože když žije moje Půlka, přežiju smrt,“ upřesnila Monika a potáhla si z cigarety.

„Ale, že by to zmrtvýchvstání bylo nějak příjemný, to teda říct nemůžu,“ dodala ještě jízlivě a típla nedopalek o svou rakev.

„Hele Moniko, sorry, ale dokud jsem tu nenarazil na Ondru, tak jsem dělal jenom svojí práci,“ odtušil suše Tomáš.

„Asi bych se zachovala stejně,“ přikývla Monika a lehce se usmála, vzápětí se však zachmuřila. „Jen mě mrzí Miriam.  Byla mladá a spala příliš tvrdě.“

Na to nikdo nic neřekl.

„Mno, mě už teď nedrží kodex lykantropů, takže bych ten věčnej lov docela zaříznul,“ prohodil Tomáš. „Chápejte, teď mám v sobě vampýrské endorfiny a vy zase lykantropí.“

Ondra s Monikou se na sebe podívali.

„Co se tak koukáte? Myslíte si, že mě to baví, zabíjet každýho, koho odhalím?“ rozhořčil se Tomáš.

„No, ono asi ani nám nic jiného nezbude, protože po nás od teď půjdou jak vampýři, tak lykantropové,“ řekla rezignovaně Monika.

„A vás nikdy nenapadlo ten zbytečnej boj uzavřít?“ zeptal se Tomáš udiveně.

Ondra jen pokrčil rameny.

„Tvrdá výchova od Igora Samicaje nám neumožnila o tom ani přemýšlet,“ prohodila zamyšleně Monika.

„Zatracený dogmata,“ utrousil Tomáš. „Nás taky Ragnar Chvajec učil, že s vampýr je odvěký nepřítel, kterého je potřeba eliminovat. Ale…“

Monika k němu prudce vzhlédla.

„Jsi první lykantrop, který takhle mluví a koná. Mám pocit, že společně můžeme začít něco nového.“

Dívala se mu upřeně do očí.

Tomáš se potutelně pousmál.

„Však jsme první tři, kteří to vyzkouší, nebo se mýlím Ondro?“

Při této otázce se Tomáš otočil na Ondru, aniž by spustil zrak z Moniky.

Ondra se podíval z jednoho na druhého.

„Jsem jednoznačně pro.“

Pak oba objal kolem ramen.

„Jak si budeme říkat?“ položil s úsměvem otázku.