Publikum už ztichlo v sále,
ztlumilo se osvětlení..
jestli to tak půjde dále
nad takovy koncert neni.

Napětí horečně stoupá,
adrealin letí vzhůru.
Maestro, Vendelim Kroupa
začíná svou overturu.

Něžně hladí houslí noty,
čelo v molu si k nim plesá,
basy tlumeně, snad pro ty
nálady ztichleho lesa.

Zvolna tonina se mění
a i rytmus nenadále,
pro moll už tu misto není
dur je nyni králem v sále.

Plechy smyčce ted přehluší,
jiskry srší, přimo pálí,
píštaly znějí i v duši,
přiboj citů  nenadálý.

Nechci moll, na dur je řada
ted když vláha prolíná Tě..
chci Tě mít,vždyt máš mě ráda..
všechno kolem zní ted zlatě.

Orchestr v ohnivém duru,
ve kterém i ohen taje
letí dál, a pořád vzhuru,
blížíme se  branám ráje...

Není sál, jen azur nebe
všechno je, a nic už není,
jsi jen Ty... a mám jen Tebe..
pri koncertu Prekvapení.

Jsme jen my a v jednom těle
a koncertu první větu
orchestr nám zahrál skvele…

nedáme si cigaretu  ?