| IV. |
|---|
Když je už cesta dál horší než krutá
a my co za nás je prožitá
nechápem, na to je hlava moc dutá
a duše olovem zalitá.
Pak přijde okamžik, sice je krátký,
že ho snad nazveme chvilinkou.
Co může příteli více být sladký,
než pozdrav se svojí maminkou.
My co to přehlédnem můžem se divit,
že se nám zlomit ho nedaří.
Jak jen ten koho chcem klackama křivit?
Jak může mít úsměv na tváři? |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'engelmar', 03.12.2004 14:51.
| Názory čtenářů |
31.03.2006 22:55
 Ten co ho znas 
|
no coment, asi se pudu zahrabat,. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|